Párová konzultace
Pokud se objevují obtíže a starosti ve
vašem partnerském či manželském vztahu a
máte partnera, který je ochotný přijít a
s problémy pracovat, je možné setkat se
s vámi oběma společně. Setkání trvá
také přibližně 50minut, a pokud není problém nějak
zásadně vyhrocený, frekvence setkání
bývá tak 1x za dva až tři týdny. Tím je
vlastně vyjádřeno také to, že léčba vztahu mezi
partnery nebývá záležitostí na
týdny, ale spíše na měsíce. Průměrný
počet setkání se opět pohybuje kolem 6-10ti.
Párová terapie není vhodná vždy
a není vhodná pro každého. Na začátku je
vždy potřeba vše dobře zvážit. Někdy platí, že
jedno setkání v páru vydá za mnoho
konzultací individuálních. Jindy je ale
zřejmé, že manželství zatěžují
nevyřešené záležitosti jen jednoho z partnerů
a párová práce by jen potvrdila jeho snahu zbavit
se vlastní odpovědnosti a hledat vinu v partnerovi.
Párová práce je celkově náročná a
vyžaduje určitou alespoň základní stabilitu obou partnerů
a jejich spolupráci.
Stejně jako individuální práce
přináší i ta párová také
těžké nebo smutné chvíle, ačkoliv to rozhodně
není mým cílem. I proto je nutná alespoň
minimální odolnost partnerů vůči stresu a je
vhodný i určitý závazek záměrně si
neubližovat a ve spolupráci vytrvat, i když to není jenom
příjemné. Mám zkušenost, že téměř
každá párová práce, v níž jsou
klienti skutečně ponoření a ze které si
odnášejí novou zkušenost a nové
možnosti, prochází i obdobími, kdy se konec
trápení zdá být v nedohlednu. Na
druhou stranu, s mnoha klienty zažívám i
chvíle uvolnění a radosti a své místo
má v párové terapii i humor a vtip.
Úkolem terapeuta v párové terapii je pokusit
se najít ve vztahu místa, kde dochází ke
konfliktům a proč, a zprostředkovat své porozumění oběma
partnerům. Společné je potom hledání jiných
možných řešení. I v párové
terapii ale platí, že nemám „patent na
rozum“.
Mým cílem je vést klienty ke
vzájemnému dialogu a pochopení sebe i partnera.
Cílem párové terapie nemusí
být udržet vztah za každou cenu. Dobrý a oboustranně
srozumitelný a přijatý rozchod může být stejně
„dobrým“ výsledkem párové
práce jako trvající partnerský vztah.
Líbí se mi, jak definuje cíle
párové terapie švýcarský psychiatr a
psychoterapeut Jürg Willi. Rozlišuje cíle
ideální, kam patří větší schopnost v
rámci vztahu rozvinout také vlastní možnosti a
uspokojit potřeby každého z partnerů, uvolnit ve vztahu to, co
partnery svazuje a omezuje a nedovoluje jim stát se sebou
samými, a propojit to, co od partnerů očekává
okolí, s tím, jaký vztah potřebují
mít oni sami. A cíle reálné, které
se týkají především
sebepoznání a přijetí základních
limitů.
Párová terapie by měla směřovat k cílům
ideálním, ale často je to tak, že tyto cíle
zůstanou spíše otevřenou cestou, která může
být ještě mnohem delší než terapie
samotná. Dobrými reálnými cíli
párové terapie pak bývá lépe poznat
sebe i partnera, porozumět tomu, jak ve vztazích reagujeme a co
v nich hledáme, nebo co dokonce potřebujeme tak moc, že se bez
toho nedokážeme obejít. Přijmout vlastní
zodpovědnost za sebe sama a za naplnění svých potřeb,
umět si říci o to, co potřebuji. A přijmout i fakt, že partner
mi to nemusí umět nebo chtít dát. Nečinit
partnera/partnerku zodpovědným za vlastní
selhání a za mé vlastní
zraňující chování. Přijmout ta
omezení, která přinášejí osobnosti
partnerů a vzdát se přehnaných nároků na vztah a
nereálných očekávání. Nehledat
řešení, která jsou a budou navždy, nehledat ve
vztahu jedno řešení na všechno a nesvazovat v něm
ani sebe ani partnera a to ani za cenu, že nám to
aktuálně zajistí větší pocit důvěry či
bezpečí. Vztah je živý organismus, měnlivý,
pružný, dýchající… a partnery
lépe spojí vzájemná důvěra a důvěra ve věci
příští než sebelepší šroub.
